Ukázka z Harry Potter a Fénixův řád
22. 7. 2007
"Ředitel mě požádal, abych vás učil nitrobranu. Mohu jen doufat, že v ní prokážete lepší schopnosti než v lektvarech."
"Ano," přikývl nervózně Harry.
"Tohle sice není normální vyučování, Pottere," zavrčel Snape a jeho oči se zúžily ve zlomyslné štěrbinky, "ale i tady jsem váš učitel a budete mi proto pokaždé, když promluvíte, říkat pane nebo pane profesore."
"Ano... pane," přitakal Harry.
Snape si ho ještě okamžik pozorně prohlížel přimhouřenýma očima a pak pokračoval: "Teď něco k nitrobraně. Jak jsem vám už říkal v kuchyni vašeho drahého kmotra, účelem této kouzelné disciplíny je uzavřít vlastní mysl před magickým vměšováním a vlivem."
"A proč si profesor Brumbál myslí, že to potřebuji umět, pane?" zeptal se Harry, díval se Snapeovi přímo do očí a byl zvědavý, jestli mu profesor odpoví.
Snape chviličku jeho pohled opětoval a pak pohrdlivě odpověděl: "To už jste si snad mohl domyslet i vy, Pottere, ne? Pán zla se velice dobře vyzná v umění nitrozpytu -"
"Co to je? Pane?"
"To je schopnost proniknout k pocitům a vzpomínkám v mysli někoho jiného."
"On umí číst myšlenky?" vyhrkl Harry, jemuž se tak potvrdily jeho nejhorší obavy.
"To je řečeno velice neohrabaně, Pottere," ušklíbl se Snape a v černých očích se mu zablýsklo. "Nemáte smysl pro jemné rozdíly. To je jeden z vašich nedostatků, kvůli kterým si tak mizerně vedete při přípravě lektvarů."
Snape se na okamžik odmlčel, jako by vychutnával své urážlivé poznámky na Harryho adresu.
"Jen mudlové mluví o čtení myšlenek. Lidská mysl není kniha, nemůžete ji na libovolném místě otevřít a v klidu si v ní číst. Myšlenky nejsou zevnitř vyleptány do lebky, kde by si je mohl každý vetřelec prohlédnout. Mysl je složitá, Pottere, a má mnoho vrstev - alespoň u většiny lidí tomu tak je." Posměšně se ušklíbl. "Je ovšem pravda, že lidé, kteří ovládají nitrozpyt, jsou za určitých okolností schopní pohroužit se do mysli své oběti a to, co v ní najdou, si přesně vyložit. Pán zla například skoro neomylně pozná, když mu někdo lže. Pouze ten, kdo je zběhlý v nitrobraně, před ním dokáže pocity a myšlenky, které jeho lež prozrazují, utajit a může v jeho přítomnosti pronášet nepravdy, aniž by byl odhalen."
Ať to Snape formuloval jakkoli, připadal nitrozpyt Harrymu jako čtení myšlenek, a představa něčeho takového se mu ani trochu nelíbila.
"Takže je možné, že ví, na co teď právě myslíme? Pane?"
"Pán zla je hodně daleko odtud a zdi i celé pozemky Bradavic jsou střeženy mnoha pradávnými kouzly a zaklínadly, která mají zajistit tělesné i duševní bezpečí všech, kdo zde přebývají," vysvětloval Snape. "Čas a prostor hrají v kouzlech a čárech důležitou roli, Pottere. Pro nitrozpyt je často nezbytný pohled z očí do očí."
"Proč se v tom případě musím učit nitrobranu?"
Snape se vpíjel Harrymu do očí a přejížděl si dlouhým hubeným prstem po rtech.
"Zdá se, že obvyklá pravidla ve vašem případě neplatí, Pottere. Ta kletba, která vás nedokázala zabít, zřejmě mezi vámi a Pánem zla vytvořila jakési pouto. Vše nasvědčuje tomu, že za jistých okolností, kdy je vaše mysl absolutně uvolněná a tudíž zranitelná, například když spíte, sdílíte s Pánem zla jeho myšlenky a pocity. Podle ředitele není vhodné, aby tomu tak bylo i nadále. Chce, abych vás naučil, jak před Pánem zla svou mysl uzavřít."
Harryho srdce už zase bušilo jako o závod. Nic z toho mu nedávalo smysl.
"Proč ale profesor Brumbál chce, aby to přestalo?" zeptal se náhle. "Nijak zvlášť mě to netěší, ale je to přece užitečné, ne? Chci říct... Viděl jsem, jak ten had napadl pana Weasleyho, a nebýt toho, nebyl by ho profesor Brumbál stihl zachránit, ne? Pane?"
Snape se na Harryho několik dalších okamžiků zamyšleně díval a stále si přejížděl prstem po rtech. Když se znovu ozval, mluvil pomalu a odměřeně, jako by vážil každé slovo.
"Ukázalo se, že Pán zla si až donedávna tohle spojení mezi sebou a vámi neuvědomoval. Až doteď jste zřejmě prožíval jeho pocity a sdílel s ním jeho myšlenky, aniž by si toho byl v nejmenším vědom. Jenže to vidění, které jste měl krátce před Vánocemi..."
"Když jsem viděl toho hada a pana Weasleyho?"
"Neskákejte mi do řeči, Pottere," ohradil se Snape nebezpečným tónem. "Jak jsem říkal, to vidění, které jste měl krátce před Vánocemi, představovalo tak mocný vpád do myšlenek Pána zla..."
"Byl jsem v hlavě toho hada a ne v jeho!"
"Myslím, že jsem vám právě říkal, abyste mi neskákal do řeči, Pottere!"
Harrymu však bylo jedno, jestli Snapea rozčilil, zdálo se, že konečně přijde celé té věci na kloub. Posunul se na židli dopředu; aniž si to uvědomoval, balancoval na samém jejím okraji a svaly měl napjaté, jako by se chystal každým okamžikem vyrazit.
"Jestli sdílím Voldemortovy myšlenky, tak jak je možné, že jsem viděl očima toho hada?"
"Ano," přikývl nervózně Harry.
"Tohle sice není normální vyučování, Pottere," zavrčel Snape a jeho oči se zúžily ve zlomyslné štěrbinky, "ale i tady jsem váš učitel a budete mi proto pokaždé, když promluvíte, říkat pane nebo pane profesore."
"Ano... pane," přitakal Harry.
Snape si ho ještě okamžik pozorně prohlížel přimhouřenýma očima a pak pokračoval: "Teď něco k nitrobraně. Jak jsem vám už říkal v kuchyni vašeho drahého kmotra, účelem této kouzelné disciplíny je uzavřít vlastní mysl před magickým vměšováním a vlivem."
"A proč si profesor Brumbál myslí, že to potřebuji umět, pane?" zeptal se Harry, díval se Snapeovi přímo do očí a byl zvědavý, jestli mu profesor odpoví.
Snape chviličku jeho pohled opětoval a pak pohrdlivě odpověděl: "To už jste si snad mohl domyslet i vy, Pottere, ne? Pán zla se velice dobře vyzná v umění nitrozpytu -"
"Co to je? Pane?"
"To je schopnost proniknout k pocitům a vzpomínkám v mysli někoho jiného."
"On umí číst myšlenky?" vyhrkl Harry, jemuž se tak potvrdily jeho nejhorší obavy.
"To je řečeno velice neohrabaně, Pottere," ušklíbl se Snape a v černých očích se mu zablýsklo. "Nemáte smysl pro jemné rozdíly. To je jeden z vašich nedostatků, kvůli kterým si tak mizerně vedete při přípravě lektvarů."
Snape se na okamžik odmlčel, jako by vychutnával své urážlivé poznámky na Harryho adresu.
"Jen mudlové mluví o čtení myšlenek. Lidská mysl není kniha, nemůžete ji na libovolném místě otevřít a v klidu si v ní číst. Myšlenky nejsou zevnitř vyleptány do lebky, kde by si je mohl každý vetřelec prohlédnout. Mysl je složitá, Pottere, a má mnoho vrstev - alespoň u většiny lidí tomu tak je." Posměšně se ušklíbl. "Je ovšem pravda, že lidé, kteří ovládají nitrozpyt, jsou za určitých okolností schopní pohroužit se do mysli své oběti a to, co v ní najdou, si přesně vyložit. Pán zla například skoro neomylně pozná, když mu někdo lže. Pouze ten, kdo je zběhlý v nitrobraně, před ním dokáže pocity a myšlenky, které jeho lež prozrazují, utajit a může v jeho přítomnosti pronášet nepravdy, aniž by byl odhalen."
Ať to Snape formuloval jakkoli, připadal nitrozpyt Harrymu jako čtení myšlenek, a představa něčeho takového se mu ani trochu nelíbila.
"Takže je možné, že ví, na co teď právě myslíme? Pane?"
"Pán zla je hodně daleko odtud a zdi i celé pozemky Bradavic jsou střeženy mnoha pradávnými kouzly a zaklínadly, která mají zajistit tělesné i duševní bezpečí všech, kdo zde přebývají," vysvětloval Snape. "Čas a prostor hrají v kouzlech a čárech důležitou roli, Pottere. Pro nitrozpyt je často nezbytný pohled z očí do očí."
"Proč se v tom případě musím učit nitrobranu?"
Snape se vpíjel Harrymu do očí a přejížděl si dlouhým hubeným prstem po rtech.
"Zdá se, že obvyklá pravidla ve vašem případě neplatí, Pottere. Ta kletba, která vás nedokázala zabít, zřejmě mezi vámi a Pánem zla vytvořila jakési pouto. Vše nasvědčuje tomu, že za jistých okolností, kdy je vaše mysl absolutně uvolněná a tudíž zranitelná, například když spíte, sdílíte s Pánem zla jeho myšlenky a pocity. Podle ředitele není vhodné, aby tomu tak bylo i nadále. Chce, abych vás naučil, jak před Pánem zla svou mysl uzavřít."
Harryho srdce už zase bušilo jako o závod. Nic z toho mu nedávalo smysl.
"Proč ale profesor Brumbál chce, aby to přestalo?" zeptal se náhle. "Nijak zvlášť mě to netěší, ale je to přece užitečné, ne? Chci říct... Viděl jsem, jak ten had napadl pana Weasleyho, a nebýt toho, nebyl by ho profesor Brumbál stihl zachránit, ne? Pane?"
Snape se na Harryho několik dalších okamžiků zamyšleně díval a stále si přejížděl prstem po rtech. Když se znovu ozval, mluvil pomalu a odměřeně, jako by vážil každé slovo.
"Ukázalo se, že Pán zla si až donedávna tohle spojení mezi sebou a vámi neuvědomoval. Až doteď jste zřejmě prožíval jeho pocity a sdílel s ním jeho myšlenky, aniž by si toho byl v nejmenším vědom. Jenže to vidění, které jste měl krátce před Vánocemi..."
"Když jsem viděl toho hada a pana Weasleyho?"
"Neskákejte mi do řeči, Pottere," ohradil se Snape nebezpečným tónem. "Jak jsem říkal, to vidění, které jste měl krátce před Vánocemi, představovalo tak mocný vpád do myšlenek Pána zla..."
"Byl jsem v hlavě toho hada a ne v jeho!"
"Myslím, že jsem vám právě říkal, abyste mi neskákal do řeči, Pottere!"
Harrymu však bylo jedno, jestli Snapea rozčilil, zdálo se, že konečně přijde celé té věci na kloub. Posunul se na židli dopředu; aniž si to uvědomoval, balancoval na samém jejím okraji a svaly měl napjaté, jako by se chystal každým okamžikem vyrazit.
"Jestli sdílím Voldemortovy myšlenky, tak jak je možné, že jsem viděl očima toho hada?"
